Zdeněk Vévoda (na snímku) působí v Divadle Konvikt od podzimu 2007 a v Divadle na cucky od jara roku 2008. „Na cucky dělají umění, Konvikt se o ně stará a produkuje jim inscenace,“ vysvětlil jednoduše Zdeněk Vévoda. Ke spolupráci na Konvikt Zdeňka pozval Jan Žůrek a tenkrát byl jedním z nováčků přidávajících se postupně k zakládajícímu jádru sdružení. „Byla to zkušenost jak uměleckého, tak technického charakteru. Zkusil jsem scénické čtení, ale spíše jsem se seznamoval s chodem Divadla Konvikt,“ vzpomíná Zdeněk.

S divadlem začal už na střední škole, kdy působil ve studentském souboru Slovanský tyátr při Slovanském gymnáziu, kde studoval. Následně si zahrál jednu z hlavních postav v inscenaci Krysař na prknech Divadla Tramtárie a současně se také věnoval grafické úpravě plakátů. „Je vlastně ironií, že dát se k divadlu nebyla vůbec má volba, ale rozhodli to lidé z mého okolí. Na gymplu mě do souboru přihlásila spolužačka, spíše proto, že mě považovala více za šaška než za herce. Na vysoké škole jsem už hrát vůbec nechtěl, ale spolužáci práskli, že jsem na střední škole hrál a rázem jsem byl v Tramtárii. Tam jsem se potkal s Honzou Žůrkem a bylo to. Co se týká školy a zájmů, dlouho to byl vyrovnaný boj mezi divadlem a filmem, ale dnes už si troufám říct, že divadlo zvítězilo. Za daných podmínek je to pro mě nejlepší perspektiva,“ vypráví Zdeněk.

Zdeněk si své herecké schopnosti poprvé otestoval v divadelní hře Zlatý kolovrat, kterou nastudovali na Slovanském gymnáziu a dokonce si tam i zazpíval. V současné době daný soubor vede a minulý rok si dokonce zkusil režii hry s názvem Poslední sen Olleho Johanssona. Mimo studentský soubor byla jeho premiérou právě hra Krysař v Tramtárii. V souboru Divadla na cucky si Zdeněk zahrál v inscenacích Poiésis, Western, Kabaret Kaldera, Někdo přijde a Oblíbenci. „Nejvíce mi asi sedla inscenace Jana Friče Někdo přijde, kterou stále hrajeme, a na reprízu se vždycky těším, protože tahle role mi sedla na míru. Ale asi se mi ještě nestalo, že by se mi postava, kterou ztvárňuji, nehrála dobře, i když jsem někdy musel několikrát za sebou spadnout na zem, do vody a hlíny nebo se mi na hlavu sypalo několik kilogramů zrní,“ vzpomíná s úsměvem Zdeněk. Zdeněk se nepovažuje za komediálního herce a hraje raději hororové nebo temné postavy v kombinaci s černým humorem.

„Celý ansámbl Divadla na cucky je složen ze skvělých, sympatických a velice nadaných lidí, ale docela se bratříčkujeme s Tomášem Uhrem, který o sobě neustále šíří zvěsti, že je největším odpůrcem divadla a že jej Žůrek znásilnil (pro divadlo)... Dělá v šatně různé naschvály, líčí pasti, je schopný mezi patry zastavit výtah a vždycky se všemu pěkně od srdce směje. Osobně si myslím, že to naše divadlo miluje. Jinak obdivuji ostravská divadla, hlavně Divadlo Petra Bezruče. Občas se nám podaří u Bezručů hostovat a už to považuji za úspěch,“ dodává Zdeněk.

Zdeněk jinak momentálně studuje v navazujícím magisterském studiu divadelní a filmovou vědu. Chtěl by do budoucna zůstat u divadla a věnovat se managementu, propagaci a podobným aktivitám. „No ale už teď tuším, že budu muset sedět na několika židlích najednou,“ říká s úsměvem Zdeněk.

-vevi-