|
|
Slovanský tyátr láká na samotu do Švédska10.2.2010 15:08
Švédsko. Průměrná
hustota zalidnění dvacet obyvatel na kilometr
čtverečný. Pro jednoho možná až příliš velká
samota v domě bez oken, dnes večer však přichází
nezvaní hosté a Olle Johansson má být naposled
šťastný. A celý život se převíjí zpátky a zase
dopředu jako magnetofonová páska. Znovu Vánoce,
Děti z Bullerbynu, ABBA... Error. Každé divadlo i
páska má svůj začátek a konec. Něco tu smrdí... 
Foto: Zdeněk
Vévoda
Výzva pro mlaďáky"Výběr každé nové hry pro Slovanský tyátr je vždy výzvou. Soubor čítající šestnáct členů ve věku patnáct až osmnáct let na jednu stranu přímo vyzařuje energii a týmového ducha, na druhou stranu je to často neorané pole, co se týče herectví či divadelního uvažování vůbec. Dramaturgova představa dělat mladé divadlo mladých lidí bez zbytečného filozofování, ale zároveň s jakousi uměleckou výpovědí, se opírá o každého z těch nadšených začínajících divadelníků a klade nároky a priori na vlastní jevištní realizaci herce," vysvětluje režisér inscenace Zdeněk Vévoda, který zároveň působí jako umělecký šéf souboru.
Inspirace v samotě"Poslední sen
Olleho Johanssona nabízel příležitost zahrát si
všem členům souboru, zároveň podněcoval jejich
hravost v sedmi žánrově i obsahově rozdílných
scénách. A i když se jednotlivé výstupy liší,
nemělo by se nám vytrácet hlavní téma. Na počátku
zkoušení jsem se herců zeptal, čeho se v životě
nejvíc bojí. Je s podivem, k jakému výsledku jsme
v našem věku dospěli. Největší počet lístků
obsahoval slovo samota, a já konečně věděl, o čem
tohle divadlo hrát," říká Vévoda. oči |
|
|
Sen, Švédsko, samota. Umělecké sdružení
Slovanského gymnázia zítra obsadí Divadlo hudby.
Studentský ansámbl pod vedením Zdeňka Vévody
zopakuje svou cynickou exhibici s názvem Poslední
sen Olleho Johanssona.