Slovanské gymnázium svou revue potěšilo všechny své příznivce

www.olomouc.cz, 27.4.2007 12:39

Rok 2007 je pro Slovanské gymnázium v Olomouci rokem jubilejním. Připomíná si v něm 140. výročí svého založení, ale i bohatou historii, jež se svou mimořádností středoškolským paralelám zcela vymyká.

S respektem je možno vnímat vše, čím současný ústav připomíná, že jeho předností není jen historie. Ve čtvrtek 26. dubna uspořádalo SGO v sále Reduty k letošnímu jubileu Studentskou revue, téměř tříhodinový maratón naplněný tancem, zpěvem, hudbou a divadlem v podání studentů a jejich hostů, z nichž většina před několika lety v gymnaziálních škamnech také seděla. Studentský živel je dnes všeobecně a oprávněně vnímán jako velmi svébytný tvůrčí subjekt, který pod vedením pedagogů může dosáhnout na mety nevídané.

Potvrdila to v plné míře i Studentská revue, jež proběhla v řízném tempu a v překvapující úrovni i kvalitě pod režijní péčí prof. Martiny Bičové. Jen vyjmenovat všechny aktéry by znamenalo opomenout možnosti informativního textu. Pokusím se o pohled shůry, i když jsem seděl v přízemí. Všechna programová vystoupení byla dvojí provenience – jednak ústavní, jednak mimoškolní. Za těmi prvními bylo možno vytušit soustředěnou a náročnou práci pedagogů, za tou druhou přetlak vloh, nadání a tvůrčího elánu studentů, kteří se nebojí vstoupit do světa již propojeného s možnou životní kariérou.

Z té první sféry je nutno vyzdvihnout mimořádný projekt Tvarůžkové opery, jehož tvůrcem byl mladý hudební skladatel a výrazná osobnost uměleckého dění v Olomouci Tomáš Hanzlík, který mimo jiné učí hudební výchově v třídách nižšího stupně osmiletého studia. Tvarůžková opera byla jedním z největších překvapení večera i tím, že dílo (Hanzlíkovo a Hrbkovo) bylo nastudováno s takovou drobotinou.

 

Výrazného ocenění se dočkala i skupina Záhorské lidové muziky a folklorního pěveckého souboru Slovanského gymnázia vedeného prof. Gregorovičovou, jež předvedly svůj milý program; na ni navázal velký Pěvecký sbor SGO vedený a kultivovaný již několik let prof. Soňou Vidličkovou; v druhé části z ústavních kolektivů s uměleckou náplní vyvolali vděčný údiv Stepařky prof. Jany Fojtíkové se skladbou Housle a suverénní tanečníci z okruhu talentů, o něž již léta pečuje prof. Radim Slouka. Také pěvecké výkony byly překvapivě profesionální a nad prolínajícími se hlasy Lenky Bičové a Terezy Kolečkářové v bezchybné intonaci se tajil dech. Výčet „školních“ souborů zakončeme poukazem na ojedinělé „divadelní show“, jež se Slovanským tyátrem připravila prof. Martina Bičová. Scénka „Krausovic“ vtipně naznačila nejen kvalitu života v mnoha soudobých rodinách, ale i vyšlapané cesty ve spolupráci mezi rodinou a školou. Práce s „tyátrem“ patří ve sféře zájmových aktivit studentů vůbec k nejnáročnějším. Řekl bych, že smekat by se mělo před každým divadlem, nejen před Zlatou kapličkou na vltavském nábřeží.

Více než polovinu programu vyplnili studenti, kteří našli uplatnění v zájmové činnosti mimo školu, ve specializovaných aktivitách hudebních a tanečních. Mnozí z aktérů jsou již několikanásobnými mistry republiky nebo svými kvalitami jsou jim velmi blízko. Večerem nás provázel zběhlý moderátor, loňský absolvent Slovanského gymnázia Zdeněk Vévoda a spolu s ním se v této roli vystřídalo několik členů Tyátru, nejčastěji Michal Švarc a Bořek Joura. Pouhý výčet dalších představení, oněch všech diskoformací, streetdance groupů, hudebních skupin a kapel by byl větší, než dovoluje uvést tento drobný informativní text.
Neměli bychom však být natolik strozí, abychom nepřipomenuli, že všichni přítomní měli vstřícné porozumění pro „slovanské“ mládí i jeho samozřejmou ochotou ukázat na pódiu víc, než ukazovaly na promenádách jejich babičky. Slavnou historií opředený ústav žije aktuálním dneškem. Může chtít někdo něco lepšího?

text a foto: Bohumír Kolář