Slovanské gymnázium
svou revue potěšilo všechny své příznivce
www.olomouc.cz,
27.4.2007 12:39
Rok
2007 je pro Slovanské gymnázium v Olomouci rokem
jubilejním. Připomíná si v něm 140. výročí svého
založení, ale i bohatou historii, jež se svou
mimořádností středoškolským paralelám zcela
vymyká.
S respektem je
možno vnímat vše, čím současný ústav připomíná, že
jeho předností není jen historie. Ve čtvrtek 26.
dubna uspořádalo SGO v sále Reduty k letošnímu
jubileu Studentskou revue, téměř tříhodinový
maratón naplněný tancem, zpěvem, hudbou a divadlem
v podání studentů a jejich hostů, z nichž většina
před několika lety v gymnaziálních škamnech také
seděla. Studentský živel je dnes všeobecně a
oprávněně vnímán jako velmi svébytný tvůrčí
subjekt, který pod vedením pedagogů může dosáhnout
na mety nevídané.
Potvrdila
to v plné míře i Studentská revue, jež proběhla v
řízném tempu a v překvapující úrovni i kvalitě pod
režijní péčí prof. Martiny Bičové. Jen vyjmenovat
všechny aktéry by znamenalo opomenout možnosti
informativního textu. Pokusím se o pohled shůry, i
když jsem seděl v přízemí. Všechna programová
vystoupení byla dvojí provenience – jednak
ústavní, jednak mimoškolní. Za těmi prvními bylo
možno vytušit soustředěnou a náročnou práci
pedagogů, za tou druhou přetlak vloh, nadání a
tvůrčího elánu studentů, kteří se nebojí vstoupit
do světa již propojeného s možnou životní
kariérou.
Z té první sféry
je nutno vyzdvihnout mimořádný projekt Tvarůžkové
opery, jehož tvůrcem byl mladý hudební skladatel a
výrazná osobnost uměleckého dění v Olomouci Tomáš
Hanzlík, který mimo jiné učí hudební výchově v
třídách nižšího stupně osmiletého studia.
Tvarůžková opera byla jedním z největších
překvapení večera i tím, že dílo (Hanzlíkovo a
Hrbkovo) bylo nastudováno s takovou drobotinou.
Výrazného ocenění
se dočkala i skupina Záhorské lidové muziky a
folklorního pěveckého souboru Slovanského gymnázia
vedeného prof. Gregorovičovou, jež předvedly svůj
milý program; na ni navázal velký Pěvecký sbor SGO
vedený a kultivovaný již několik let prof. Soňou
Vidličkovou; v druhé části z ústavních kolektivů s
uměleckou náplní vyvolali vděčný údiv Stepařky
prof. Jany Fojtíkové se skladbou Housle a
suverénní tanečníci z okruhu talentů, o něž již
léta pečuje prof. Radim Slouka. Také pěvecké
výkony byly překvapivě profesionální a nad
prolínajícími se hlasy Lenky Bičové a Terezy
Kolečkářové v bezchybné intonaci se tajil dech.
Výčet „školních“ souborů zakončeme poukazem na
ojedinělé „divadelní show“, jež se Slovanským
tyátrem připravila prof. Martina Bičová. Scénka „Krausovic“
vtipně naznačila nejen kvalitu života v mnoha
soudobých rodinách, ale i vyšlapané cesty ve
spolupráci mezi rodinou a školou. Práce s
„tyátrem“ patří ve sféře zájmových aktivit
studentů vůbec k nejnáročnějším. Řekl bych, že
smekat by se mělo před každým divadlem, nejen před
Zlatou kapličkou na vltavském nábřeží.
Více než polovinu
programu vyplnili studenti, kteří našli uplatnění
v zájmové činnosti mimo školu, ve specializovaných
aktivitách hudebních a tanečních. Mnozí z aktérů
jsou již několikanásobnými mistry republiky nebo
svými kvalitami jsou jim velmi blízko. Večerem nás
provázel zběhlý moderátor, loňský absolvent
Slovanského gymnázia Zdeněk Vévoda a spolu s ním
se v této roli vystřídalo několik členů Tyátru,
nejčastěji Michal Švarc a Bořek Joura. Pouhý výčet
dalších představení, oněch všech diskoformací,
streetdance groupů, hudebních skupin a kapel by
byl větší, než dovoluje uvést tento drobný
informativní text.
Neměli bychom však být natolik strozí, abychom
nepřipomenuli, že všichni přítomní měli vstřícné
porozumění pro „slovanské“ mládí i jeho
samozřejmou ochotou ukázat na pódiu víc, než
ukazovaly na promenádách jejich babičky. Slavnou
historií opředený ústav žije aktuálním dneškem.
Může chtít někdo něco lepšího?
text a foto: Bohumír Kolář |