Slovanský Tyátr
úspěšně předvedl Léto v Laponsku
www.olomouc.cz, 26.02.2007 - 9:32:19
(Olomouc) V olomouckém
Divadle hudby sehrálo v rámci oslav 140. založení
Slovanského gymnázia v Olomouci školní Svobodné
umělecké sdružení Slovanský tyátr hru Jaroslava
Rudiše a Petra Pýchy Léto v Laponsku.
Oficiální
premiéru zhlédli diváci ve čtvrtek 22. února
večer; dopolední studentská představení měla
charakter důležitých ověřovacích předpremiér. Tři
měsíce pilovali talentovaní studenti hru, jež
nešetří nikoho a dává nahlédnout do světa lidsky
krizového, chtíčem degradovaného a narušenými
vztahy téměř patologického. Ona globálně jevištní
nadsázka nalezla naštěstí protipól v oněch
mladých, kteří se nakonec (zaplať pánbů) ve finále
přece jen symbolicky zhlédnou v jablku (podle
starozákonního i Horníčkova přesvědčení že jablko
je vinno).
Léto v Laponsku nastudovala s mladým
kolektivem nadšenců prof. Martina Bičová, scénu
navrhla její dcera Lenka, dramaturgii zaštítil
čerstvý vysokoškolák Zdeněk Vévoda a hudbu vybrali
z muziky blízké „Severu“ samotní herci
s Vlastislavem Bičem. Příprava divadelní inscenace
probíhá v podmínkách náročné střední školy
hekticky a neobejde se bez týmů ochotných
příznivců, kteří umetají „tvůrčí“ dráhu. K nim
patřili Petr Štěpánek, Jana Skřebská, Aneta
Skřebská, Lucie Hofírková, Jana Kunovská, Veronika
Bröcknerová a další fandové studentského divadla.
Tíhu „umělecké“ odpovědnosti sice statečně a
radostně nesla prof. Martina Bičová, nicméně i na
všech pěti aktérech v rolích Leoše, Lucie, matky,
otce a Oriona bylo znát, že jim úspěch inscenace
není lhostejný, ač je autoři všemi dialogy
modelovali do podoby, jež jim dovolovala ve zdraví
přežít jen s velkou dávkou rezervovaného nadhledu.
V roli mladičkého Leoše alternují Petr Čechák a
Bořek Joura. Při premiéře byla dána příležitost
Bořkovi Jourovi a ten ji s jistou dávkou
promyšlené stylizace sympaticky využil. V roli
dominantnější Lucie budou mít šanci vyzkoušet své
herectví Kateřina Veselá, Gréta Směšná a Lucie
Pospíšilová. Premiérová Gréta mile překvapila
jasnou jevištní řečí, bezprostředností hereckého
výkonu a obdivuhodným ztotožněním s hrdinkou.
Nepochybně se o ní dost „napřemýšlela“. I roli
matky studovaly tři adeptky Thálie – Jana Nicáková,
Barbora Knittlová a Lenka Svobodová. Vstupní
podobu matky určila svým výkonem Barbora Knittlová.
Přesvědčivě vyjádřila osudovou vyhraněnost postavy
i sugerované způsoby a možné (i když marné) formy
„úniků“. Představitelka matky patří v souboru
k hercům zvlášť talentovanějším. Zbývající role
jsou natolik výlučné, že se alternujícího otce
k Michalu Švarcovi a Oriona k Zdeňku Baďurovi
jevištně připravit nepodařilo. Mafiánská
pozemskost jednoho a hvězdná éteričnost druhého
byly v oné dvojpólnosti sice komické i pro samotné
herce, ale vyrovnali se s ní.
Inscenace byla přijata, jak to u každého
náročného „projektu“ bývá, bez očekávaného
pochvalného unisona – tedy obdivně i rezervovaně.
Možná proto, že se od studentských představení
tradičně očekává, že aktuálně promluví o
studentském životě v rovině románu Pan Kaplan má
třídu rád. Tentokrát šlo o projekt, který toto
vymezení překročil. Studentům to neublížilo.
Bohumír Kolář |