TYÁTR – POJĎTE SI ZABLBNOUT

Kristýna Hašková, I-Kukadlo, 16. 05. 2003

Slovanský TYÁTR je dramatický kroužek, který vznikl v únoru 2003 pod vedením Martiny Bičové, profesorky českého a anglického jazyka. Rozhovor s ní a jedním studentem vám přiblíží jeho činnost.

*Co jste očekávala? Co zatím Vaše očekávání plní?

M.Bičová: Doufala jsem, že když dám oznámení, studenti se přihlásí. Poté, že se všichni hned neodhlásí. To se splnilo. Divadlo má být hlavně legrací - to TYÁTR splňuje.

*Jaký je Váš vztah ke studentům? Jaké jsou jejich výkony?

M.Bičová: Dobře se bavím. Jejich výkony jsou střídavé, podle toho, jak se připraví. Zajímavé je, že když se vybíraly hlavní role, studenti si je určili sami a typově odhadli to, na co mají – krále hraje Zdeněk Vévoda, poněvadž kdo jiný – modrá krev je modrá krev.

*Soubor má pouze tři kluky, jak se k nim chováte?

M.Bičová: Oprašujeme je. Jsou v centru pozornosti. Je s nimi potíž, ale jsou šikovní. Jejich obsazení je přesné. Pokud to s námi kluci vydrží, my vydržíme taky. Doufáme v příliv dalších, až je ostatní spatří v akci.

*Co pro Vás znamená TYÁTR? Co by měl lidem dát?

M.Bičová: To, co vždy. Divadlo jsem dělala už předtím. Na gymnázium patří, je zde spousta lidí nadaných tímto směrem. Je to relax v rámci oboru – ta čeština, estetika a umění v praxi. Lidi tady jsou schopní téměř všeho a mě zajímá, čeho všeho.

*Na kdy plánujete představení?

M.Bičová: Na konci roku, ale nevím, jestli se nám to podaří stihnout. Pořád k tomu směřujeme,ale je zde spousta jiných věcí – akce sboru, Holandsko. Je těžké sjednotit se, když má jednu roli jeden člověk. Není to jako ve sboru – chybí dva lidi v jednom hlasu, ale může se nacvičovat dál. Pokud ne na konci roku, mělo by být v září. V říjnu by byla obnovená premiéra pro rodiče, ale hlavní je, abychom měli sálek s klavírem.

*Co to bude?

M.Bičová: Zlatý kolovrat. Je to parodie na Erbenovu Kytici. Poprvé ji hrál Semafor v 70. létech a studenti si ji vybrali. A Vzpomínky na Prima sezónu od Škvoreckého.

*Jste na SGO první školní rok. Kde berete sílu a chuť pro jinou činnost než výuku?

M.Bičová: Říká se, že každý člověk je něčím potrefený. Muzikou, ježděním na koni, posilovnou. Já byla vždycky muzikou a divadlem. Spíš z toho čerpám sílu pro výuku. I přes změnu školy učím dost let. Nemohla jsem začít třeba už v listopadu, protože se k neznámému člověku nikdo nepřihlásí. Proto jsme začali později.

*Co připravujete na příští rok?

M.Bičová: Obnovenou premiéru. A dalšího Škvoreckého, protože je studentům blízký. Píše o věku, ve kterém jsou. Lidé, kteří jsou i ve sboru, navrhují spolupráci se sborem, aby naše práce byla víc hudební. Teď je také, ale nabralo by to jiné obrátky. Mají přece kapelu.

*Co kromě zkoušek nyní řešíte?

M.Bičová: Sháníme peníze od sdružení rodičů. Našli jsme jednoho tatínka, který má stolařskou firmu a je ochoten udělat kulisy – technicky inteligentní (dají se různě kombinovat, skládat apod.) Doufáme, že to dobře dopadne a kulisy budou přibývat. Také bychom přivítali někoho, kdo by nám byl v budoucnu schopný ušít kostýmy, nenajdeme-l je v šatníku bližních, nebo nějak jinak pomoci.

*Jak vnímáš profesorku M.Bičovou?

Zdeněk: Těžká otázka… Je to člověk, který se snaží v tomto oboru a možná se mu dřív nevydařilo dělat to profesionálně. Snaží se své zkušenosti předat dál, aby se nám třeba povedlo to, co jí ne. Je pohodová, milá, je s ní sranda a navozuje atmosféru – něco se nepovede, není to horor.

*Co jsi očekával od TYÁTRU?

Zdeněk: “Pojďte si zablbnout” – to mě dostalo. Je to dobré využití volného času.

*Co ti přinesl?

Zdeněk: To, že v normálním životě mám divadlo. Všechno je dramatický. A je to zábava.